Nová generace dětí?
Říká se jim indigové, nebo křišťálové děti, ale vlastně všechny děti se narodily duševně spojeny se Zemí a myšlenkami ostatních. Kvůli přirozeným komunikačním omezením kojenců jsou však prý tyto schopnosti (telepatie, vysoká empatie a citlivost atd.) často potlačeny rodiči nebo sociálními vlivy. Vzhledem k tomu, že indigové děti jsou považovány za dokonalejší bytosti než jejich rodiče, je zde tendence, aby se rodiče přizpůsobovali dětem, spíš než aby se je snažili formovat.
Tato nová generace dětí je tu z nějakého důvodu ,a to, aby nás upozornila na potřebu zlepšení světa. Tím se většinou myslí snaha o nastolení míru, odstranění zkorumpovaných institucí a přechod k přírodní medicíně. Indigové děti jsou považovány za zastánce takzvané „Univerzální pravdy“; netolerují systémy, které s ní nejsou v harmonii a nerozumí jim.
Některé Indigové děti by také měly údajně být obdařeny vysokou dlouhověkostí, což se zatím ovšem nemohlo projevit, protože se začaly rodit až v druhé polovině dvacátého století.
V poslední době se o těchto dětech mluví i v souvislosti s rokem 2012, kdy končí Mayský kalendář a tyto děti by měly převzít budoucnost planety Země.
]Charakteristika indigových dětí
Carrollová a Tober zavedli deset atributů, které indigovým dětem připisují:
- Přišly na svět s pocitem urozenosti (a často se tak také chovají).
- Říkají o sobě, že si „zasloužily být tady“, a bývají překvapeny, když s nimi ostatní tyto pocity nesdílí.
- Nepřeceňují se.
- Jen obtížně akceptují absolutní autoritu (autoritu bez vysvětlení nebo možnosti volby).
- Některé věci jednoduše nedělají; například stát ve frontě je pro ně těžké.
- Jsou frustrovány z dogmatických systémů, jež nevyžadují kreativní myšlení.
- Často nacházejí nové způsoby provádění věcí, ať už ve škole, nebo doma.
- Dokud nejsou s „jedinci svého druhu“, mohou působit asociálně. Pokud nikoho sobě podobného nenaleznou, většinou se uzavírají do sebe a cítí, že jim lidé nerozumí. Škola je pro ně sociálně velice náročná.
- Nereagují na „výchovu pocity viny“ („Počkej, až tatínek přijde domů a uvidí, cos provedl!“).
- Nebojí se říct, co skutečně potřebují.
Kritikové tvrdí, že tyto vlastnosti nejsou nijak výjimečné a lze je pozorovat u většiny dětí.
Zastánci teorie k charakteristice Indigových dětí řadí také empatii, schopnost duchovní komunikace, „multidimenzionální uvědomění“, imunitu vůči nákazám typu HIV apod.
Kritika a skeptické názory
Skeptikové upozorňují, že Indigové společenství postrádá jakékoli ověřitelné důkazy, které by existenci těchto dětí podpořily, a proto tuto teorii považují za pavědu, za esoterický výmysl. Někteří z autorů literatury o Indigových dětech sice vystudovali psyhologii, Indigové dítě však není uznávaným pojmem psychologie.
Indigová literatura často mluví o „univerzitních výzkumech“ a „spřízněných vědcích“, neexistují však žádné skutečné citace. Podle některých odborníků, jako je např. Russell Barkley, profesor psychiatrie, „tyto teorie nestojí na vědeckých základech. Nejsou dostupné žádné výzkumy.“ Barkley také vyjádřil znepokojení z toho, že problémové děti bývají jednoduše označeny jako „indigové“, což může oddalovat odpovídající diagnózu a následnou péči, která by jim mohla pomoci.Někteří rodiče si totiž nevědomky myslí, že je jejich dítě s indigovou aurou, a bohužel pak dochází k těmto zbytečným problémům. Barvy aury se liší a je nutné nechat si po narození dítěte poradit esoterikem, který její barvu dokáže rozpoznat a rodičům může následně poradit, jaké vlastnosti u dítěte podporovat a jaké eliminovat.
Řada rodičů, kteří slyšeli, že mnoho dětí se dnes rodí „indigových“, může mít strach z možného potlačení jejich přirozenosti a podporovat je v asociálním chování. Bylo navíc zjištěno, že velké množství indigových dětí by mohlo být bez obav označeno za arogantní a sobecké individualisty a že tyto děti mohou trpět autismem,Asperovým syndromem, nebo neverbálními či dokonce výchovnými problémy. Některé názory také tvrdí, že vzdělávání dětí „indigově“ v nich podporuje sociopatické chování, jako je pocit lidské nadřazenosti, odcizení a bizarní paranormální identity.
Podle některých kritiků je možné jev indigových dětí připisovat novým sociálním trendům a není třeba je prohlašovat za novou rasu či formu uvědomění. Mezi tyto sociální trendy patří mimo jiné fakt, že děti sledují v televizi stále více pořadů s magickou či mystickou tematikou. Spolu s tím, jak děti dokáží rozvíjet tyto podněty ve své fantazii, může být tato hra neúmyslně interpretována jako známka nadpřirozených vědomostí, dospělosti či „vysokého uvědomění“.
Proto je nutné vědět, že indigové děti mezi námi jsou, ale je nutné naučit se rozlišovat zda jde o pravé indigové dítě, nebo ne. Tyto děti a později dospělí jedinci by měli zlepšit myšlení a mír na celé planetě, měli by nám pomoci dopídit se starých pravd, které máme někde vzadu potlačené. Největší pravdou je totiž cit a láska a ta lze vnímat pouze a jen otevřením svého srdce, a i když indigové dítě nemáte,každé z dětí i s jinou bavou čaker je přínosem lásky a nové budoucnosti...
